Vtipy a srandičky - vtipkar.cz

Vylovili policajta z řeky a v kapse našli lístek od manželky:
"Skoč do Dunaje, dostali rifle."

Policajt se jde vyčůrat. Postaví se ke stromu a začne. Po chvíli zjistí, že mu po nohou něco teče:
"Sakra, zase jsem vytáhl pendrek."

Policajtský pes uteče do lesa a skamarádí se s vlkem. Hned druhý den se však oba chytí do nastražené pasti. Vlk říká tomu psovi:
"Budeme si muset ukousnout nohu, jinak nás to nepustí..."
Vlk si hned ukousne nohu, odběhne a čeká na psa. Nepřichází. Jde se na něho podívat a ptá se:
"Co tady ještě děláš?"
Policajtský pes odpovídá: "Už jsem si ukousl tři nohy a stále mě to drží..."

Plavou dva mravenci v kaluži a ten jeden povídá tomu druhému:No tý vole,tobě normálně stojí péro!!!
A druhý na to: se divíš,když plaveš jak píča???

Pepíček ve škole dostane úkol-napsat 3 věci co říká maminka, co tatinek a co uvidí! Přijde domů a říká Mami můžu do Zoo "NE!" řekne maminka - Pepiček si to zapíše do úkolu" jde za tatinkem a "říká tati můžu do Zoo" Tatínek mu řekne "jen běž" - také si to poznamená! Přijde do Zoo a vidí opici tak si napise - velké chlupaté zvíře. Druhy den přijde do školy a paní učitelka mu řekne Pepíčku přečti nám svůj úkol Pepíček se zamyslí a říká "----NE------" Pani ucitelka říká "mám jít pro pana ředitele? "Pepicek čte dál "jen bež" Učitelka odpoví "víš kdo je to pan ředitel?" ------ Velké chlupaté zvíře" dodá Pepíček!!!

Dva tuláci se vykračují po cestě. jeden je poměrně starý a tlustý, zatímco ten druhý je mladý a vyhublý. „Řekni mi, jak bych mohl dostat pořádné jídlo?“ zeptá se ten hubený.
„To je jednoduchý“ odpoví ten tlustý. „Vždycky požívám stejný trik. Přijdu do velkého domu a hledám koňský koblihy. Pak počkám, až mě začne někdo z domu pozorovat a začnu ty koblihy jíst.“
„To je hrozný!“ řekne ten hubený.
„Neboj, vždycky, jakmile je začnu jíst, někdo vyběhne z domu a pozve mě dovnitř na jídlo.“
„To je skvělý nápad“, řekl ten hubený. „Díky moc.“
„To nestojí za řeč“, odpoví ten tlustý.
Téhož odpoledne stojí hubený tulák před velikým domem poblíž koňských koblihů. Jakmile spatří, že ho pozoruje děvčátko, začne je jíst. Po chvilce děvčátko vyběhne ven a zeptá se: „Co to děláš?“
„Jím koňský koblihy, protože mám hrozný hlad“, zaskřehotá tulák.
„Ale tyhle jsou studený a suchý“, poznamená děvčátko. „Běž za barák, tam jsou ještě měkký a teplý.“

Slepý se ptá: "Dobrý den, kde máte prosím oční?"
Sestřička odpoví: "V prvním patře máte to tam napsaný."

Takhle se baví Bůh, Ježíš a Duch svatý, kam pojedou na dovolenou. Bůh říká: "Což takhle si zajet do Antarktidy? Je do dost daleko, takže to bude exotika." Ale Ježíš na to že ne, že je tam moc zima, všude samej tučňák, široko daleko zmrzlý nic a že o žádný rampouchy u frňáku nestojí. Bůh teda navrhuje Pákistán, že se o tom teď hodně mluví, takže by byli v centru dění. Ale Ježíš zase že ne, protože je tam samej terorista, pořád nějaký atentáty, mimo jiné i samý písek a vedro, že by padnul, a kromě toho, že je tam nikdo nezná a nikdo by si tam o ně neopřel ani kolo. Bůh se docela naštve a vyzve Ježíše, aby teda vymyslel něco on, když je tak chytrej. Ježíš se zamyslí a navrhne: "A co takhle Vatikán?". Do toho se vloží do debaty Duch svatý a říká: "Vatikán? To je dobrej nápad, tam jsem ještě nebyl."

Manželský pár doma očekává návštěvu. Muž ale stále běhá v slipech, až mu žena řekne: "Prosím tě obleč se, už za chvíli je návštěva tady". Muž jen spokojeně odvětí: "Já jsem schválně ve slipech, aby viděli jak jsem hubený, protože mi nechceš vařit". Žena flegmaticky: "Víš co, sundej si i slipy, aby viděli, proč ti nevařím."

Soudní přelíčení, napjatá atmosféra, nikdo z přítomných ani nedutá.
Soudce se ptá staré babičky: "Kolik vám je let?"
"Šestašedesát, pane předsedo," odpoví stará žena.“
"Řekněte nám, co se stalo," vyzývá jí předseda.
"Seděla jsem takhle jednou v parku na lavičce a užívala krásného jarního dne. Najednou se objevil takový mladík a vetřel se ke mně na lavičku," vypraví rozechvělým hlasem babička.
"Znala jste toho muže?" chce vědět soudce.
"Ne, neznala, ale byl přátelský."
"A co bylo dal," nabádá předseda.
"Položil mi ruku na koleno," zjihne stará paní, "a jemně mi ho pohladil..."
"Nechala jste ho?"
"Jistě, pane soudce," usměje se babička, "připomnělo mi to má mladá léta. Zavřela jsem oči a představovala si..." babička se zarazí.
"No, a jak to bylo dál", pobízí soudce.
Babičce ztuhnou rysy: "Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval "Apriiil!",......... tak JSEM HO ZABILA, HAJZLA JEDNOHO!"